Bazilika sv. Jana a sv. Pavla, známá také jako San Zanipolo, je typickým příkladem gotické církevní architektury. Stojí vedle renesanční Velké školy sv. Marka.
Stavba budovy započala roku 1246, konečného dokončení se dočkala o 2 století později a vysvěcena byla roku 1430. Stala se místem posledního odpočinku benátských dóžat a vojevůdců Benátské republiky, takže se jedná o jakýsi benátský pantheon. Její fasáda je tvořena z bílého mramoru a červených cihel. Na průčelí je velké kulaté okno, které spolu se dvěma menšími po stranách propouští do baziliky denní světlo.
Církevní stavby, které současně slouží jako místo uložení ostatků význačných osobností, mají zvláštní atmosféru. Není proto divu, že se v chladných zdech nádherné baziliky uprostřed gotických i renesančních prvků příjemně odpočívá dóžeti Pietro Mocenigovi, jehož náhrobek zhotovil jako své mistrovské dílo sochař a architekt Pietro Lombardo.
Kousek od něj spí další benátský dóže Andrea Vendramin. Z vnitřního vybavení zmíníme polyptych sv. Vincenza Ferreri od Belliniho z období začátků benátské renesance a v kapli sv. Dominika umístěný slavný obraz od G.B. Piazzetiho z roku 1727 Sv. Dominik. Bazilika byla spojena s dominikánským řádem, na jehož půdě byla postavena.