Nesmím zapomenout také na rybářský ostrov Burano proslavený výrobou krajek. Stařenky, které mají oči unavené a oslabené celoživotním sledováním bavlnek, jehel a paliček na paličkování sedí před svými domky, na klíně mají plátna a celé dny vyšívají nebo paličkují. Moc pokračovatelek této nádherné práce už na ostrově nezůstalo. Dnešní mladá děvčata upřednostňují zaměstnání v cestovním ruchu přímo v Benátkách. A přitom výrobky těchto stařenek s vrásčitými obličeji a kůží ztmavlou od slunce se v Benátkách stávají lákadlem pro turisty a prodávají se za vysoké ceny.
Ostrov sám působí jako barevně namalovaný obrázek. Malé domky hýří všemi barvami, mají barevné okenice, obyvatelé sedí přímo na chodníku, ženy vyšívají nebo paličkují, muži pokuřují a pozorují turisty. Nebýt turistů člověk by měl pocit, že se na Buranu zastavil čas. Poklid malého italského ostrova působí uklidňujícím dojmem i na některé hekticky pobíhající návštěvníky, kteří ve snaze vidět toho co nejvíce, běhají od jednoho domku ke druhému, od jednoho krámku ke druhému.
I oni se najednou zastaví, rozhlédnou se kolem sebe, podívají se na kouzelné domečky jako z pohádky, modré moře, pozorují čluny přivážející ryby a zeleninu a hledí se do tváří místních obyvatel. V dálce uvidí špičky kostelů a střechy paláců rušných Benátek a najednou zjistí, že se jim tam ani nechce.